Cestopisy

Osceola

Vítr od atlantiku čechrá něžně trávu kolem kamenné desky hrobu a stín bastilionu nabízí osvěžení před horkými paprsky odpoledního slunce. V chládku se ostatně lépe přemýšlí. O čem přemýšlet je, protože ta místa kolem prozrazují mnoho pozoruhodného. Nedaleko hlavní brány staré, jižanské pobřežní pevnosti se nachází dva náhrobky. Málem je přehlédnete. Na jednom z nich je vytesán nápis Oceola...

hrob

Pochopitelně si vzpomínám na svá mladá léta, kdy jsem se poprvé s tím jménem setkal. Bylo to ve filmovém zpracování příběhu "Statečný Osceola" (1971, Gojko Mitič, Kati Bus aj). Na náhrobku, ale chybí "S" ve filmu to bylo správně. Tak jako v dalších publikacích a historických faktech.

Některé prameny občas tvrdí, že Osceola byl náčelníkem kmene Seminolů ač tomu tak nebylo přesně. Ale asi není důležité se tím titulem zvláště zabývat. Rozhodně vůdčí osobností byl. Jistotou je, že ve Fort Moultrie koncem ledna 1838 zemřel a zde také odpočívá. Byl považován za schopného a inteligentního člověka. Vynikal nejen elegancí, hezkou tváří, vystupováním, bojovými zkušenostmi, ale také odporem k tehdejším nařízením vlády. Vzepřel se nucenému vystěhování svého kmene do určených teritorií, vedl války, byl vězněn.

Po svém propuštění stanul v čele další Semiolské války (1835-1837) Při vyjednávání o plnění požadavků a nároků jež zaručovaly indiánům smlouvy v uvozovkách z Washingtonu byl lstí podle zajat a uvězněn. Posléze převezen do zmíněné posádky. Jako charismatický vůdce a jeden ze symbolů indiánského národa měl sice ve svém žaláři určitá privilegia a možnost setkat se s místní smetánkou, vycházky atd, ale to nezměnilo nic na jeho osudu.

..leader

Podle dochovaných záznamů zemřel Osceola žalem ve vězení jež ho zlomilo i na duchu. Nepředpokládám, že obraz od jeho snad jediného přítele z posledních dnů (1838) malíře G. Catlina se kterým se Osceola seznámil při svém nedobrovolném pobytu v pevnosti, vypovídá o aktuálním rozpoložení. Hrdě vzpřímená postava s puškou totiž neměla nic společného s jeho zlomeným srdcem.

Osceola pochopil, že smlouvy neznamenají nic. Boj indiánů proti přesile bílých dobyvatelů je nemožný a konec národa neodvratný. Tři měsíce a deset dní po svém uvěznění se utrápený indián rozhodnut zemřít odebral k velkému duchu jež ho vysvobodil z otroctví. Potomky násilně deportovaných Semiolů z Georgie a Alabamy do rezervace najdeme v počtu několika tisíc z části ještě na Floridě a Oklahomě...

Krabičky na pobřeží

Mít své vlastní bydlení jen kousek od moře či oceánu je jistě snem mnohých z nás. Představa probouzet se, nebo usínat při pohledu na jeho třpytivé vlny má bezesporu svůj půvab. Šum a slaná vůně vln, slunce, křik racků k tomu, to vše přináší spolu s vlahým větrem dálek člověku až magickou pohodu a klid...

Náročný pracovní den, nepříjemnosti a problémy tohoto světa z vás spadnou téměř okamžitě. 

Na pobřeží Atlantiku, nalezneme rozmanité přístřešky, domečky a stavby jež nás, náhodné návštěvníky, turisty, ohromí svým svérázným stylem a pojetím. Dnes si nebudeme všímat luxusních letovisek, VIP resortů, mohutných orlích hnízd na skalách, či betonových "pevností snobů" s heliporty. 

Kousek od hlavní silnice lemující v malém odstupu více či méně celé jižní pobřeží USA sjedeme na první odbočku. Cesta vede přímo jakoby do vln. Miniparkoviště, několik palem, jemný písek a vegetace jež pomalu pohlcuje přírodní pláž nám pojednou z ničeho nic odhalí tajemství zmíněných krabiček...

I tak se staví dům

Mohutné balvany zpevňují břeh spolu s masivní dřevěnou bariérou. Další piloty výše již naznačují základ pro budoucí obydlí. Stavba jde rychle a při pohledu z velké dálky připomíná hru se sirkami a krabičkou. Jako, když ty sirky jednoduše napícháte do pískoviště a tu krabičku položíte na ně. Působí to legračně, snad i bláznivě, ale funguje to, existuje to, drží to... 

Pokud se oceán zvedne, hladina zaplaví pouze piloty na kterých domeček stojí. S tím se počítá jak je vidět dostatečně. O hurikánech ( a že jich v té oblasti každoročně nemálo profičí ) se teď raději bavit nebudeme. Ani o tom, zda se ty krabičky hodí na místo kde stojí, nebo ne. Lépe si nalít prima drink, zasnít se, odreagovat a jen tak chvilku posedět ...

Lake Lure

Mnohá území a přírodní parky jsou tak trochu stranou a pozapomenuté vedle těch hlavních světoznámých, turistických atrakcí v USA jako je Grand Canyon, Death Valley a další ...
Jednou z nich je půvabná oblast kolem jezera Lake Lure, přestože má co nabídnout. Není to tak dlouho, kdy se v tomto a blízkém okolí natáčely slavné filmy, jež jsou nezapomenutelné.
Namátkou jen několik snímků jako Dirty Dancing, My Fellow Americans, A Breed Apart, Firestarter and Thunder Road. Scény z filmu The Last of the Mohicans atd. objevily právě Chimney Rock, Hickory Nut.. a další kouty nedaleko zmíněného jezera.

Kdo má možnost Lake Lure navštívit jistě si vzpomene při pohledu na jeden skalní masiv i na filmové obrázky, kde svérázný hrdina (Rutger O. Hauer) zachraňoval vzácná orlí vejce před bláznivým milionářem - sběratelem a najatým fotografem (Powers A. Boothe). Hvězdné to obsazení včetně Kathleen Turner.
Co již není až tak hvězdné pro oko turisty je asi obsazení, nebo okupace břehů jezera bohatými "chataři". To, ale není výsada jen Ameriky. Již se daří tento způsob agresivní "kolonizace" omezovat...

Najdeme zde pochopitelně luxusní rekreační kapacity, stavby, podnikatelské aktivity jež nesplnily očekávání amerického snu, ale třeba i osamocený, podivuhodný antikvariát v lese kde by ho nikdo nečekal.
Z toho plyne poučení, že úžasné okamžiky a záležitosti můžeme prožít, spatřit i mimo zaručeně notoricky známé atraktivní lokality "divokého" západu.
Jeden problém tu, ale je a sice čas. Procestovat a vidět všechno je bohužel v jednom lidském životě nemožné...

Balvan u Atlanty

Je velký, hladký a ozdoben známým reliéfem o velikosti 12 000 m2 jež zobrazuje významné postavy z dějin občanské války. Jsou to generálové Stonewall Jackson, Robert E. Lee a prezident Jefferson Davis ...

O Stone Mountain jak se tenhle skalní útvar jmenuje se často mluví jako o největším kusu žuly na světě, přesněji jde o křemenný monzonit. Tato nezvyklá hora se nachází nedaleko amerického města Atlanta ve státě Georgia, kde vystupuje zcela překvapivě z rovinaté krajiny u města Coca Coly, jako zakopnutý fotbalový míč.

Na vrchol, temeno hory k rozhledně se můžeme dostat pohodlně moderní Skyride lanovkou, nebo pěšky lesní cestou z opačné strany. Celý areál, park kolem hory je pojat jako zábavná i naučná záležitost s mnoha atrakcemi. Naučné stezky, ski areál, skluzavky, obchody, restaurace, 4Dkino, skanzen, světelné show, železnice s vyhlídkovým vláčkem atd.

Samotná procházka po vrcholu hory s podmanivým výhledem do dálek, má své dramatické kouzlo, zvláště při větrném počasí o které zde není v nadmořské výšce 514 metrů nouze. Hladké a strmé stěny vzbuzují automaticky respekt i lehké mrazení. Návštěvník Atlanty si jistě nenechá ujít příležitost zažít si Stone Mountain, protože by to byla jednoduše chyba...

 Karibik

 I při druhé návštěvě Dominikánské republiky jsme neobjevili nic co by změnilo náš názor, že "všude dobře doma nejlíp" už dávno neplatí. Jde o jediné, jako ostatně všude tam kde jsme byli. O nějaké rozumné srovnání jen samotného a prostého bytí, života, lidiček tam...

Srovnávání je vždy nelehká záležitost. Jiný kraj, jiný mrav, tradice, pohled na věc, jenže ať už nás to zaválo ve světe kamkoliv, všude to bylo tak nějak přívětivější, životaschopnější, veselejší než v té naší utrápené zemičce.
O "Dominikáně" to platí dvojnásob. Lidé jsou tak nějak spokojenější, šťastnější, ač mají k životu mnohonásobně méně hmotných statků a vymožeností než my u nás. Dávno neplatí, že je to jen tím, že v těch lokalitách je více sluníčka...

V současnosti je nesmírně těžké popsat v několika větách cokoliv, neboť čtenář zahlcen informacemi nemá na nic čas, čte pouze perex nebo jen pár vět z reportáže. Bohužel efekt vnímání je o to horší. Otázkou je, jak to tedy všechno do těch pár vět dostat.

Slunce, oceán, příroda, ano skvělé. Lidé? Usměvaví příjemní, někdy vlezlí, když vám nabízí cokoliv k prodeji. Není divu, mnohdy jen turismus je živí. Spěch, stress, neexistuje a nic není nemožné.

Na motorkách jezdí individuální taxi i po třech. Autobusy
(busíky) nemají jízdní řád, ale je jich plno a dovezou vás kamkoliv, tak
jako, že i zastaví kde chcete. Každopádně minimálně dálnice v této rozvojové zemi stavět umějí a nejen to...

Jídlo originální, chutné, ceny a servis usmlouváte
snad u všeho a všude na rozumnou položku. Policajti skutečně pomáhají,
chrání a jsou vidět. Služby fungují s ohledem nejen na zakoupený "travel
balíček".

Za pár pesos navíc získáte mnohem víc než jen úsměv. Chce to
prostě vidět, zažít. Nějaká negativa ? Ale jistě, například odpadky. Ty se valí za humny a v pralesích všude. Nějak je to tam zatím netrápí, škoda téhle kaňky...